Zpět na domovskou stránku

Šumavo, Šumavo, Šumavo zelená…

Při prázdninové cestě do Národního parku Šumava jsem pozoroval co se tam děje. Kůrovce jsem sice nepotkal, ale zato jsem tam viděl tu paseku, co tam po kůrovci a těžařích zůstala. Kácet nebo nechat být? Nejsem sice odborník, ale přesto jsem se zamýšlel, který názor je ten správný.

Pohled přes hladinu Plešného jezera
Pohled přes hladinu Plešného jezera.

Při prázdninovém výletě jsme se vydali na Plešné jezero, nějak mi připadalo, že se mi to jméno hodí k účesu… nebo co to vlastně mám na hlavě. Inu, ať je to jak chce, prostě mi bylo podle jména tak sympatické, že jsem přesvědčil zbytek rodiny, že je třeba vydat se na pěší výlet, abychom se s tímto šumavským ledovcovým jezerem seznámili osobně. Před cestou jsem ještě netušil, jak porost místních lesů bude připomínat můj vlasový porost. Podle čeho to Plešné jezero vlastně pojmenovali? Že by za to skutečně mohla nějaká pleš? Ale vždyť tu tady vytvářejí těžaři až nyní a jezero se tak jistě jmenuje už hezkou řádku let. Takže se asi opravdu jmenuje podle kopce Plechý, co se nad ním tyčí.

V lese pracují veliké stroje a zůstává po nich paseka
V lese pracují veliké stroje a zůstává po nich paseka.

Jen ta pleš v místním smrkovém lese na mne zírala a pilnou prací těžkých těžebních strojů se stále rozšiřovala. Inu, kůrovec je mrcha a sám od sebe pokoj nedá. Že by na jeho množení mělo vliv i oteplování? Ale kdež! Vždyť podle některých se nic takového ani nekoná a je to jen podvod století a způsob jak z našich peněženek vytáhnout nějaké peníze navíc. Oteplení neoteplení kůrovec je tu a lesy chřadnou. Co s nimi? Těžit nebo nechat být? Být či nebýt, toť otázka. Odpověď se nezdá býti jednoduchá. Ochranáři by raději mrtvé stromy bránili svými těly asi tak, jako by bránil prezident Václav Klaus architektonickému zne(tvoř/svěc)ení Prahy - Kaplického chobotnicí na Letné. Ale co chtějí bránit? Přírodu? Dobrá. Tak tedy přírodu. Přesněji řečeno smrkový les. Správné rozhodnutí! Les si jistě ochranu zaslouží. Ale mrtvý? I mrtvý les se dá chránit, i když pohled na mrtvé stromy nastojato nestojí za moc. Někteří ochranáři se domnívají, že, když se vše nechá tak jak je, příroda si pomůže sama. Nakonec ani proti tomu se nedá nic namítat, příroda si doposud se vším nějak poradila, tak proč ne teď. Jen ten předmět ochrany mi stále vrtá hlavou – proč chránit mrtvý smrkový les? Protože je to v národním parku. Inu, to je jiná! Národní park si zaslouží tu nejvyšší možnou míru ochrany. Proč v něm ale chránit mrtvou smrkovou monokulturu – tedy zničený hospodářský les vysázený poddanými knížete Schwarzenberga? Smrková monokultura je totiž na Šumavě něco nepřirozeného a citlivého, a proto byla napadena kůrovcem. A my teď budeme chránit umírající stromy, aby se v nich stačil kůrovec pomnožit a mohl napadnout další smrkové monokultury v hospodářských lesích mimo národní park? Proč raději smrkový les nevytěžit, přesně podle toho jak mu bylo dáno do vínku již při jeho zakládání, a nepomoci přírodě spíše výsadbou přirozeného smíšeného lesa, který sem patří a je díky tomu mnohem méně náchylný kalamitám podobného druhu, jako je ta kůrovcová.

Tak odjíždí velká část šumavského dřeva
Tak odjíždí velká část šumavského dřeva.

„Ona se rovnováha v národním parku ustálí sama,“ říkají ochranáři. „Ale jak dlouho to bude trvat, a kolik to nadělá škod jinde,“ namítají ti druzí. V národním parku je třeba nechat přírodu samu sobě a nezasahovat do ní, protože tak je to správné, vyvážené, přirozené a přírodní. No jo, ale je umírající smrkový les příroda, která lahodí našemu oku. Nevím, komu se to líbí, ale mně pohled na mrtvé stromy připomínající zástupy kostlivců nijak okouzlující nepřipadá. Pokud se někomu něco takového líbí, tak bych se odvážil pochybovat o jeho estetickém cítění a spíše bych to viděl na nějakou psychickou poruchu či perverzi. Ale příroda, to zřejmě není jen estetika, to je i hodnota. Ale jakou má hodnotu mrtvý les hnijící nastojato. Možná ochranářskou! Turisté se napříště budou držet jen na vyznačených cestách a budou se bát z nich třeba si jen odskočit, aby jim v takovém mrtvém lese nějaký podehnilý strom náhodou nepadl na hlavu. Tím by se možná dala vysvětlit jeho hodnota, ale stejně si budu trvat na svém, že nic hezkého to není. Začít chránit smrkovou monokulturu hospodářského lesa a čekat až se samy ustaví přirozené podmínky, mi připadá něco podobného jako bychom nechali plochy oseté kukuřicí a čekali, až se navrátí přirozené prostředí čtvrtohorní lesostepi a přitáhnou zpět mamuti.

Vedle mrtvého smrku stojí zdravá borovice a zprava vykukuje jeřáb
Vedle mrtvého smrku stojí zdravá borovice a zprava vykukuje jeřáb.
Jedna malá analogie?

Připomíná mi to úsilí jiného druhu ochranářů. Totiž ochránců práv zvířat. Tuto neděli se běžela Velká pardubická a už po šesté vyhrál žokej Váňa. Koně jsou jeho celý život a právě on by mohl nejvíce vyprávět o úsilí ochránců práv koní, kteří v jednom z ročníků svým protestováním v dostihové dráze způsobili pád jeho koně a ohrozili jeho život, a to všechno jen proto, že si myslí, že koně by se neměli zotročovat pro zvrácenou lidskou zálibu – dostihy, ale naopak měli by se přirozeně a volně popásat na stále zelených pastvinách a přirozeně se rozmnožovat v jakémsi koňském ráji. Nějak už zapomněli domyslet, jak tento ráj zařídit a hlavně jak koně, které člověk celá tisíciletí šlechtí k tomu, aby na nich jezdil, přesvědčit, že je to jen pro jejich dobro. A proč to všechno vyprávím? Inu proto, že mi připadá, že lidé se dělí na ty, co koním rozumí, milují je, obětují jim spoustu času a peněz a na ty co proti těm prvním protestují, v zájmu svých jistě krásných, ale o to víc nereálných představ. A podobné se mi to zdá být i v tom šumavském lese. Ale jsou tu opravdu na jedné straně ti, co o lese něco vědí a něco pro něj dělají? A opravdu ti druzí protestují jen kvůli svému naivnímu přesvědčení, které se nedá realizovat a kvůli kterému jsou ochotni se přivazovat řetězem ke stromům a bránit je vlastními těly. Kdo ví. (?)


Autor: Ota Beran
© 2009

Datum zveřejnění: 12. 10. 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009