Zpět na domovskou stránku

Šumava, to není jenom smrkový les zničený kůrovcem

Šumava - to není jen místo, kde jsou samé mrtvé stromy po invazi kůrovce, jak se nás snaží přesvědčit některá média krmená zelenou propagandou, ale můžeme zde nalézt i krásnou přírodu, a dokonce i zajímavé stavebně technické památky.

tunel, kterým protéká Koňský potok
Klenutým tunelem protéká Koňský potok. Asi deset metrů nad jeho hladinou ho po akvaduktu kříží Schwarzenberský plavební kanál.
O jedné z nejvýznamnějších – o Schwarzenberském plavebním kanálu – se můžete v krátkosti dočíst v následujícím článku.

voda z Koňského potoka byla přiváděna do Schwarzenberského kanálu náhonem
Voda z Koňského potoka byla přiváděna do Schwarzenberského kanálu náhonem…

Schwarzenberský plavební kanál je zajímavým tipem na výlet na Šumavu – konkrétně na druhý břeh Lipenské přehradní nádrže, ještě přesněji do oblasti významného evropského rozvodí Dunaj – Labe (i když v tomto případě možná trochu více vlastenecky - Vltava).

Jelení

Když budete chtít poznat jednu z klíčových staveb Schwarzenberského plavebního kanálu, vydejte se do osady Jelení – dříve nazývanou též Jelení Vrchy, i když spíše německy Hirschbergen nebo zkomoleně česky Hiršperky. Drtivá většina obyvatelstva zde totiž byla až do konce druhé světové války německé národnosti.

přebytečnou vodu ze Schwarzenberského kanálu před akvaduktem odpouštěla propust vedoucí do Koňského potoka
Přebytečnou vodu odpouštěla ze Schwarzenberského kanálu před akvaduktem propust vedoucí do Koňského potoka.

Například sčítání lidu v roce 1910 zde evidovalo celkem 240 obyvatel, z toho 239 německy mluvících (Ten jeden byl sice Čech, ale vsadil bych se, že německy mluvit určitě uměl). Jméno osada dostala podle toho, že se zde lovili ti nejlepší trofejní jeleni na Schwarzenberském panství.

Plavební kanál
podle cesty míří plavební kanál na akvadukt, po kterém kříží Koňský potok
Podle cesty míří plavební kanál na akvadukt, po kterém kříží Koňský potok.

V Jelení, jak se nazývá osada žijící dnes převážně z turistického ruchu, se nachází jedna z technicky nejnáročnějších a nejdůmyslnějších, ale také nejdražších, částí toho, co dodnes nazýváme Schwarzenberským plavebním kanálem. Tato stavba byla využívána k plavení dřeva z Šumavských lesů do hlavního města říše – Vídně.

Schwarzenberský kanál často doprovází cesta
Cesta doprovází velkou část trasy Schwarzenberského kanálu.

Nejnáročnější částí kanálu je 419 metrů dlouhý tunel vyhloubený pod vrchem Plešivcem, kudy bylo plaveno dřevo a přiváděna voda napájející část plavebního kanálu. Uvádí se, že stavba celého kanálu na plavení dřeva stála 255 000 zlatých, z toho jen samotná ražba tunelu představovala náklady 41 000 zlatých. To byla v době budování této stavby obrovská částka. Za tyto peníze se ale povedlo vytvořit dílo sloužící svému cíli – plavení dřeva – více než stopadesát let.

V Jeleních Vrších překonává koryto kanálu pořádný spád, vyšlapat kolem něho do kopce na kole, to už chce pořádnou fyzičku
V Jeleních Vrších překonává koryto kanálu pořádný spád, vyšlapat kolem něho do kopce na kole, to už chce pořádnou fyzičku.

Kanál svým korytem odváděl vodu (a s ní i plavené palivové dřevo) z povodí Vltavy do povodí Dunaje. Pod Růžovým vrchem překonává ve výšce 780 m. n. m. hlavní evropské rozvodí. O účelnosti stavby svědčí skutečnost, že i přes obrovské náklady byla stavba poměrně brzy zaplacena. Například hned po prvním roce užívání přinesl kanál zisk 24 000 zlatých. Dolní část kanálu byla provozována již od roku 1791 a postupně byl dobudováván stále výše a dále.

Smělá myšlenka a její odvážná realizace

Schwarzenberský lesní inženýr Josef Rosenauer (1735 – 1804), který projektoval velkou část kanálu a mimo jiné i tunel pod Plešivcem, se realizace celého svého smělého díla, jehož prvotní idea pochází již z roku 1775, již nedožil, zemřel v roce 1804.

Schwarzenberským kanálem dodnes na mnoha místech proudí voda
Schwarzenberským kanálem dodnes na mnoha místech proudí voda…

Tunel byl otevřen provozu, jak se lze dočíst na letopočtu vytesaném do jednoho z kamenů dva metry šedesát široké a dva metry osmdesát vysoké klenby dolního portálu, až roku 1823. První etapa stavby, která se nazývala „Starý kanál“, vedla od ústí potoka Zwettlbach do řeky Große Mühl až do osady Jelení Vrchy. Druhá etapa začala těžkým úkolem – tím bylo prokopání tunelu pod sedlem mezi Plešivcem a Jelenskou horou. Kanál pak dále pokračoval až k takzvané Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku ve výšce 916 m n. m.

Na kameni nad dolním portálem tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu je dodnes zřetelný letopočet.
Nad dolním portálem tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu je dodnes zřetelný letopočet.
Technické parametry

Vlastní kanál po dobudování měřil 44 km, a pokud k tomuto vodnímu dílu připočteme ještě regulovanou část potoka Zwettlbach a smyky, tak celková délka činila plných devadesát kilometrů. Kanál byl napájen celkem 27 potoky, které křížily jeho trasu, dále ho plnily tři umělé vodní nádrže a také Plešné jezero, které bylo opatřeno výpustí. Celkový průměrný spád byl asi 5‰, ale některé části byly podstatně prudší.

Plavební kanál vedoucí do horního pseudogotického portálu je dnes už zarostlý vegetací…
Plavební kanál vedoucí do horního pseudogotického portálu je dnes už zarostlý vegetací…

Šířka kanálu byla 3,5 až 4 m (u dna asi 1,5 až 2 m) a hloubka okolo 1 metru. Břehy byly tesány ve skále anebo byly vyzděné. Dno a zákruty byly vyložené velikými žulovými plochými kameny, které usměrňovaly plavbu jednotlivých polen palivového dříví.

Do roku 1892, kdy byla skončena plavba dřeva do Vídně, bylo pomocí tohoto kanálu dopraveno celkem asi 8 milionů kubických metrů palivového dřeva. Představu o tom jak rychlá to byla doprava, si můžeme udělat z historických záznamů hned o první plavbě, kdy dřevo bylo ve Vídni za osm dní. Rozvoj železniční dopravy a příklon k vytápění spalováním uhlí znamenaly konec pro tento efektivní způsob dopravy palivového dřeva do Vídně.

Poté co bylo ukončeno plavení dřeva do Vídně, byl kanál ještě dlouho využíván k plavení na českou stranu do Vltavy, a to až do roku 1964 a částečně až do roku 1966.

Až někdy budete mít kolem cestu, určitě se zastavte připomenout si technickou vyspělost a inženýrský um stavitelů tohoto pozoruhodného díla.


Autor: Ota Beran
© 2009

Datum zveřejnění: 28. 8. 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009