Zpět na domovskou stránku

Největší a nejmenší mamutí strom na světě

Odpověď na otázku: Jaký je největší strom na světě? není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Nejvyšším stromem se skutečně změřenou výškou byla douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) poražená v Britské Kolumbii na ostrově Vancouver v roce 1895, která měla výšku plných 128 metrů. Ačkoliv tak vysoké stromy již dnes na světě zřejmě nerostou, existují stromy, které přesahují úctyhodnou výšku sta metrů. Nejčastěji se touto výškou pyšní sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens). Některé stromy rostoucí v Oregonu a Kalifornii mají výšku přes 110 metrů.
Mamutí strom
Nejmohutnějšími stromy na světě jsou tedy jednoznačně sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum), jejichž výskyt je soustředěn na velmi malém území na svazích Sierra Nevady v Kalifornii. Tento vždyzelený jehličnatý strom dorůstá bez problémů stometrových výšek.
bližší pohled na bázi kmene sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganterum) v ratměřickém zámeckém parku
Kmen je sloupovitý, dole rozšířený a vybíhající v mohutné kořenové náběhy. Je pokryt tlustou, červenohnědou, podélně brázditou měkoučkou borkou, u starých stromů až 50 cm silnou.
Koruna je u mladých stromů rostlých na volném prostranství široce kuželovitá, později volná a nepravidelně zaoblená. Sytě zelené letorosty jsou kolem dokola obrostlé krátkými srpovitě prohnutými jehlicemi s lehkým nádechem do modra.
otevřené a prázdné šišky sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum)
Šišky jsou oválné až vejcovité, 4,5–8 cm dlouhé, 4–5 cm široké na stromě zůstávají několik let zelené, pod stromem se dají najít tmavě hnědé zpravidla už bez semen.
Jednotlivé stromy úctyhodného stáří rostoucí v národním parku mají dokonce svá jména. Jeden z nich, pojmenovaný „Otec lesů“, byl vysoký 120 metrů. Když v roce 1953 padl, byl z jeho kmene uříznut veliký „koláč“ - tento příčný průřez kmenem byl jako exponát v parku vystaven. Na jeho letokruzích jsou značky označující významná data. Je tam vyznačen nejen rok 1492, kdy byla Kryštofem Kolumbem objevena Amerika, ale je tam i značka vyznačující rok 323 před naším letopočtem, což je rok, kdy zemřel Alexandr Makedonský. Tehdy už bylo tomuto stromu nějakých 150 let.

Dnes už tak vysoké sekvojovce v parku nenajdeme, i když další sekvojovec pojmenovaný "General Sherman" také nemá do výšky sta metrů příliš daleko. Tento zhruba dvaapůltisíce let starý strom s obvodem kmene 35 metrů, váží i s kořeny asi 2 500 tun což představuje přibližně 17 000 m3 dřeva. Každoroční přírůstek jeho dřevní hmoty odpovídá množství dřeva, které vyprodukuje smrk za 25 let.

Zrozeny z ohně
celkový pohled na sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum) od ratměřického zámku
Sekvojovce při pohledu od ratměřického zámku...
Kromě rekordních rozměrů můžeme na sekvojovcích obdivovat ještě jednu zcela unikátní vlastnost, a tou je dokonalá symbióza s lesními požáry. Sekvojovce se ohni nejen úspěšně brání, ale dokonce jej potřebují k svému rozmnožování. Dospělý strom mívá každoroční přírůstek asi 2 000 nových, jako vejce velkých šišek, každá obsahuje kolem dvou stovek semen. Na rozdíl od jiných jehličnanů však šišky zůstávají viset na stromě i po uzrání a velký sekvojovec tak může mít v koruně desetitisíce šišek, ve kterých jsou uschovány desítky milionů semen!
Semínka těchto obrovských stromů jsou velmi malá a tak mají i malou zásobu živin potřebných pro růst a nejsou sama schopná prorůst vrstvou napadaného jehličí, a proto mladé rostlinky nedokáží obstát v konkurenci ostatních rychleji rostoucích rostlin. Tady pomůže požár. Drobná vegetace shoří a ze spadaného jehličí se stane výživný popel plný látek potřebných pro růst, zatímco mohutným stromům krytým silnou kůrou s větvemi vyrůstajícími vysoko nad šlehajícími plameny oheň neublíží, ale naopak pomůže otevřít jejich šišky a na zem se pak snáší déšť drobounkých semínek, která tam nacházejí ideální podmínky pro svůj růst.

semenáček sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum)
Semenáčky jsou velmi choulostivé - tento drobeček má za sebou téměř přesně měsíc od výsevu. Je jedním z mála, který nejenom vyklíčil, ale také zvládl překonat první týdny.
Semenáčky jsou velmi choulostivé - potřebují především stálý dostatek vláhy a přitom i množství slunečního světla. První týdny a měsíce jich přežije jen velmi málo, následné požáry pak zničí téměř všechny zbylé stromečky, které si ještě nevytvořily dostatečně silnou ochrannou kůru.
Vzhledem k dlouhověkosti sekvojí to ale nevadí a není třeba je před ohněm chránit. I kdyby se z každého sekvojovce během tří tisíc let ujal jen jeden jediný semenáček a vyrostl z něj dospělý strom, zůstane celkový počet sekvojovců zachován.

Největším nepřítelem stromů ve volné přírodě nebyly požáry, ale málem to byl člověk, jehož touha po kvalitním dřevě téměř dokázala tyto krásné stromy přivést k záhubě. Naštěstí si lidé toto nebezpečí včas uvědomili a americká vláda začala již v v devatenáctém století tyto obrovské stromy chránit v národních parcích, kde se mohou dodnes návštěvníci obdivovat jejich mohutnosti.

Největší sekvojovce v ČR
celkový pohled na sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum) směrem k ratměřickému zámku
... a při pohledu k zámku.
Pokud neplánujete cestu do amerických národních parků a přesto si chcete udělat představu o majestátním vzhledu sekvojovců, máte možnost je najít v některém z našich zámeckých parků, kde sice nejsou tisícileté exempláře ale i ty, jejichž věk se počítá jen na nějakou tu stovku let, se nedají přehlédnout.
Dva krásné sekvojovce rostou například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku, ale na to až budou vypadat, jako Generál Sherman si budeme muset nějaké dva tisíce let ještě počkat, ale i tak stojí za vidění a jako tip na výlet.
Jsou sice staré asi, jako byl „Otec lesů“, v době smrti vládce největší říše světa Alexandra, ale i tak mají výšku nějakých pětačtyřicet metrů (vlastnoručně jsem měřil jejich stín a počítal dle Pythagorovy věty) a obejmout je dokážou až čtyři lidé.
A jak je najdete? Je to vcelku jednoduché. Stačí z hlavní silnice Praha – Tábor odbočit na obchvatu Votic směrem na Louňovice, a když projedete Jankovem, kde se můžete na chvilku zastavit u památníku poslední bitvy třicetileté války. A když si budete připomínat dobu, kdy tímto krásným krajem kráčely Evropské dějiny, stačí zdvihnout oči a pohlédnout k bájné hoře Blaníku a už uvidíte dvě špičky mohutných stromů. Pak už je v zámeckém parku snadno objevíte a můžete se pokochat jejich krásou a mohutností.

No a který je ten nejmenší?
Nejspíš je to nějaký drobeček rostoucí v přírodě nedaleko dospělého sekvojovce. Ale ty, o kterých vím jsou zatím dva semenáčky vyrostlé ze semínek ratměřických velikánů, které měří necelých sedm centimetrů a v květnu 2009 jim bude rok.

devítiměsíční semenáčky sekvojovce obrovského (Sequoiadendrum giganteum)

Text: Ota Beran
Fotografie: Anna Marcinková
© 2009

Datum zveřejnění: 8. února 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009