Zpět na domovskou stránku

Šatna svépomocí je levná, jednoduchá a účelná

Určitě znáte situaci, kdy se doma v šatníku nedostává místo. Nabízím malou inspiraci, jak poměrně levně řešit situaci s mačkajícími se oděvy v nadouvajících se skříních. Stačí mít v bytě prostor, který se dá přestavět na malou šatnu. Až si na něco takového, jako je šatna zvyknete, už nikdy nebudete chtít skříň. Přečtěte si v článku jak na to.

šatna zevnitř

Úložné prostory v bytě jsou něčím, čeho pořád není dost. Když se ve skříních nedostává místa, tak to je velmi vážná věc, s kterou je třeba něco dělat. A dělat se s ní dá něco tehdy, pokud najdete prostor, kde by se namísto skříní dala zřídit alespoň malá šatna. Nic nevypadá beznadějněji, než, když jednou vyžehlené košile je po vyjmutí ze skříně třeba znovu vyžehlit, aby se daly nosit, protože když se vyndají ze skříně, vypadají, jako když právě vypadly krávě z tlamy, jak říkávala moje babička.

Při osazování nosné konstrukce obložení a ramínkových tyčí se bez vodováhy neobejdete
Při osazování nosné konstrukce obložení a ramínkových tyčí se bez vodováhy neobejdete

Jak to s konečnou platností vyřešit? Stačí trochu prostoru, nápad a alespoň elementárně šikovné ruce na úrovni „kutil amatér“. Pak už zbývá navštívit nějaký „hobby shop“ a věnovat řešení problému nějaký čas a trochu úsilí za pomoci základního kutilského nářadí.

Já jsem se rozhodl změnit starý kumbál na chodbě našeho bytu, který byl jen odkládacím prostorem všelijakého haraburdí, jenž vyžadoval úklid, ale pořádně se nedal na nic využít… než přišel ten spásný nápad přeměnit tuto úschovnu starého haraburdí na šatnu.

Dlouho jsem přemýšlel, jak vše provést co nejlevněji a nejúsporněji. Nakonec vyhrálo dřevo. Tedy ne že bych si o sobě myslel, že jsem vyhrál já. Ale když jsem vymýšlel, z čeho udělat stěny, aby se zde uskladněné šatstvo nemazalo o vybílené stěny, tak jsem se rozhodl pobít je prachjednoduše dřevěnými palubkami. Je to jednoduché, je to účelné, vypadá to hezky, je to trvanlivé a nedá to mnoho práce. Ke zpracování stačí pilka, kladívko a vrtačka. Takže jsou to jen samé výhody. A navíc dřevo jako přírodní materiál ještě k tomu všemu hezky voní.

Kde vzít ramínkovou tyč?
Odshora dolů se na nosnou konstrukci přibíjejí palubky a střídavě se opírají o stěnu
Odshora dolů se na nosnou konstrukci přibíjejí palubky a střídavě se opírají o stěnu

Dlouhou dobu a usilovné přemýšlení mi dala volba ramínkových tyčí. To co se nachází ve skříních je zpravidla dlouhé, kovové a potažené nějakou umělou hmotou, aby se ramínková tyč neodírala. No jo, ale kde takovou potaženou tyč vzít a ještě k tomu ve správné délce. To bylo dilema, které nakonec vyústilo v další volbu přírodního materiálu – dřeva. Kde ale vzít krásné dřevěné tyče, aby byly pevné, vůbec se neprohýbaly a byly i esteticky přijatelné? Dlouho jsem hledal v „hobbymarketech“, ale jimi nabízený sortiment v oddělení dřeva mi připadal drahý, a navíc se mi tyče ze smrkového či borového dřeva zdály nepříliš trvanlivé. Záclonové tyče se mi rovněž moc nelíbily… Pak jsem zabloudil do oddělení zahradního náčiní a objevil krásné dřevěné ramínkové tyče z trvanlivého dřeva. Co na tom, že je zde nazývali násadou a že je bylo třeba přikrátit na patřičnou délku. Bylo to přesně to, co jsem už dlouho sháněl, a navíc podstatně levnější než záclonové a jiné tyče.

Po obložení stěn se položí a olištuje podlaha
Po obložení stěn se položí a olištuje podlaha
Jak postupovat

Nejdřív se musí všechno vyklidit a vyčistit stěny. Ani byste netušili, kolik haraburdí se do prostoru o půdorysu cca 1,5 x 1,5 metru vejde. Zvlášť když byla využita metoda vrstvení a strop je 3,5 metru vysoko. Nu co, alespoň se tam vejdou tři ramínkové tyče nad sebou. A taková šatna už něco pojme. Protože jsem po důkladném úklidu zjistil, že stěny nejsou nic moc, rozhodl jsem se je vybílit vápnem, ale to nejdříve chtělo opravit a zasádrovat všechny díry, dírky a dírečky ve zdi. Bílení vápnem je důležitá část práce i z hlediska dezinfekce, protože v alkalickém prostředí vápna se jen máločemu škodlivému daří, plísně nevyjímaje.

Rovná nosná konstrukce je základem

Poté co jsem krásně vybílil, jsem začal dělat vrtačkou nové dírky v místech, kde budou pomocí hmoždinek přichycena prkna tvořící kostru nejen obložení stěn, ale i ukotvení ramínkových tyčí. Abych nemusel ramínkové tyče zasekávat do stěn, rozhodl jsem se je prostě a jednoduše zakotvit do konstrukce, na kterou se přibijí palubky. Konstrukci na přibití palubek zastalo osm nehoblovaných smrkových prken dva centimetry silných postavených nastojato po dvou u každé stěny, přišroubovaných vruty do hmoždinek zapuštěných ve zdi. Jen bylo třeba dobře rozměřit otvory, do kterých budou zasazeny ramínkové tyče, aby byly vodorovně a ramínka po nich (třeba při zemětřesení) nesjížděla k jedné straně. Že by se vám je povedlo dát nakřivo natolik, že by ramínka sjížděla ke straně samovolně, se mi nechce věřit. Pomocí distance nosných prken se dá o něco málo srovnat svislost i pravoúhlost stěn výsledné šatny. Poslední činností, na kterou je radno nezapomenout a je třeba ji vyřešit ještě před přibíjením palubek, je instalace sítí. Možná, že to zní moc vznešeně, ale musíte vědět, kde bude světlo a jaké světlo použijete, kde bude umístěna zásuvka či kam je nejlépe umístit pohybové čidlo na rozsvícení světla, protože hledat při každém vstupu do šatny po stěnách vypínač je nepohodlné. Vzhledem k distanci mezi palubkami a zdí, která bude vymezena prkny nosné konstrukce, není nic jednoduššího než je rozvést v lištách po zdi.

Pohled ze žabí perspektivy ukazuje nejen množství prostoru na šatstvo na minimálním půdorysu, ale i světlo v prostoru dveří s čidlem pohybu a tyč na „obsluhu“ ramínek na horních tyčích pověšenou v prostoru dveří
Pohled ze žabí perspektivy ukazuje nejen množství prostoru na šatstvo na minimálním půdorysu, ale i světlo v prostoru dveří s čidlem pohybu a tyč na „obsluhu“ ramínek na horních tyčích pověšenou v prostoru dveří
Palubky jsou krásné a dřevo pěkně voní

Po rozvedení elektrického proudu ke světlu a zásuvkám už jsou konečně všechny „špinavé“ práce hotovy a je možno vytrhat a vynosit starou podlahu. V mém případě se jednalo o prehistorické linoleum, jehož nebyla vůbec žádná škoda. Potom už zůstává voňavá a fajnová práce - přibíjení palubek na podložní prkna. Protože stěny většinou nejsou nejrovnější, tak se musí každá vyměřit přesně na místo a pomocí důlčíku přibít zešikma k podkladu tak aby se hlavička kolářského hřebíčku schovala v drážce další palubky a nebyla vidět. Postupuje se hezky jedna po druhé zdola nahoru. Není to nic složitého a práce jde rychle od ruky. Když se dostanete pod strop, nezbývá než přestat. Pak už jen osadit světlo, aby v šatně bylo vidět a pohybové čidlo, které světlo vždy po vstupu do šatny rozsvítí. Kdo chce, může palubky nalakovat, ale není to nutné. Poslední co zbylo na dokončení je podlaha, kde jsem se z důvodů ceny i minimální pracnosti rozhodl pro linoleum. Zbytek lina jsem koupil za pár korun v prodejně podlahových krytin i s kouskem podkladového materiálu vyrovnávajícího drobné nerovnosti. Pak už jen olištovat, aby vše okolo stěn bylo začistěno… a je skoro vše hotovo. Když ještě k tomu ze zbytků palubek pobijete dveře zevnitř a přidáte nějaké pěkné věšáčky stejně jako já, aby byly stylové a hodily se ke zbytku místnosti, budete určitě pochváleni.

Pokud se dáte článkem inspirovat a pokusíte se něco podobného doma vyrobit, tak vám přeji hodně štěstí!


Autor: Ota Beran
© 2010

Datum zveřejnění: 3. 12. 2010


Zpět na domovskou stránku
TOPlist