Zpět na domovskou stránku

Úžasné magnólie jsou průkopníky

Až se budete na jaře obdivovat kráse květů magnólií, vzpomeňte, že právě ony se staly průkopníky evoluce rostlin, byly totiž prvními rostlinami, jež pro své pohlavní rozmnožování začaly využívat hmyz.

pohled na kvetoucí magnólii

Brzo přijde jaro a s ním znovu vykvetou jedny z nejkrásnějších a nejzajímavějších dřevin, jež zdobí mnohé z našich zahrad. Jsou to magnólie, česky správněji (i když možná dnes už trošku archaicky) nazývané šácholany.
Magnólie, jak se dřevina vědecky nazývá, je pojmenována na počest ředitele botanické zahrady v Montpeliere pana Pierra Magnola (1638-1715).
Za své české jméno vděčí našemu národnímu obrozenci a tvůrci spousty českého vědeckého názvosloví, a to nejenom z oblasti botaniky, Janu Svatopluku Presslovi (1791-1849), který je nazval podle jejich charakteristického plodenství - šištice neboli šáchu. (Pressl je například i autorem velké části unikátního a geniálně vymyšleného chemického názvosloví. Například koncovky oxidů –ný, -natý, itý, -ičitý, -ečný, -ičný, -ový, -istý, -ičelý jsou též jeho dílo.)
Šácholany daly dokonce název celé čeledi kvetoucích dřevin šácholanovitých, jež se sestává z asi dvou set druhů dvanácti rodů, vyskytujících se hlavně v jihovýchodní Asii, ale rostou i ve východní části USA přes Mexiko až do tropů Jižní Ameriky.

Jedním z amerických zástupců této čeledi je i v našich zámeckých zahradách velmi často pěstovaný statný strom liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Šácholany dle druhů rostou buď jako keře nebo až poměrně vysoké stromy. K nám se dostaly hlavně z Číny a Japonska. Některé druhy jsou v našich středoevropských podmínkách mrazuvzdorné, ale pokud přijdou pozdní mrazíky na kvetoucí rostliny, květy zhnědnou a za jedinou noc je po vší kráse.

U magnólií je v současné době vyšlechtěna spousta kříženců a kultivarů s rozličnými vlastnostmi, například různou velikostí, barvou a tvarem svých nápadných květů.
Nejkrásnějším, nejznámějším a u nás nejčastěji pěstovaným je šácholan Soulangeův (Magnolia x Soulangiana). Je to mezidruhový kříženec šácholanu obnaženého (Magnolia denudata) a šácholanu liliokvětého (Magnolia liliiflora). Své jméno nese podle zahradníka, z jehož zahrad tento opadavý keř pochází, pana Soulange Bodina.

neobvyklá stavba květu magnólie

Poprvé vykvetl velikými narůžovělými květy někdy kolem roku 1820 ve Fromontu nedaleko Paříže. Listy tohoto keře jsou obvejčité až eliptické 10 – 20 cm dlouhé. Dříve než vyraší, objevují se nápadné oboupohlavné květy tvaru kalicha. Květ je svou stavbou velmi primitivní, nemá ještě například diferencovaný kalich a korunu. Uvnitř květu je uspořádána ve šroubovici spousta tyčinek a na vrcholu květního lůžka je stejným spirálovým způsobem uspořádáno množství pestíků. Po odkvětu se vytváří šišticovité souplodí měchýřků – šách.

Díky paleontologickým nálezům zbytků pylových zrnek víme, že počátky kvetoucích rostlin můžeme klást do období druhohor a první kvetoucí rostliny tak byly současníky posledních dinosaurů.
Málokdo už ví, že květy dřevin příbuzných současným magnóliím byly mezi těmi prvními, jež se na Zemi objevily a že právě ony byly prvními rostlinami, jež pro své pohlavní rozmnožování začaly využívat pomoci hmyzu. V dávných dobách a stejně i dnes je opylují brouci. Díky té úžasné spolupráci magnólie nevyhynuly, ale daly základ vzniku mnoha úžasných zahradních hybridů, jejichž kráse se můžeme obdivovat dodnes.

Autor: Ota Beran
© 2009

Datum zveřejnění: 15. února 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009