Zpět na domovskou stránku

Chraňte malé děti před jedovatými pokojovými rostlinami!

Mnohé pokojové rostliny mohou být nebezpečné, jsou totiž často jedovaté. Zejména pro malé děti představují velké ohrožení. Ale i ty, které nejsou svou jedovatostí zrovna proslulé, mohou být nebezpečné, protože i ony obsahují látky, které mohou poškodit zdraví dětí. Jak si poradit s nebezpečím? To vám napoví následující článek.

diefenbachie se nejčastěji řadí mezi jedovaté rostliny
Diefenbachie se nejčastěji řadí mezi jedovaté rostliny.

Spousta pokojových rostlin může být pro malé děti nebezpečná. Mnohé jsou prudce jedovaté, ale i ty co nejsou, mohou být nebezpečné. O takové diefenbachii, monsteře nebo oleandru ví skoro každý, že jsou jedovaté a nehodí se je umisťovat do dosahu malých dětí. Ale jak je to s těmi ostatními? A které to vlastně jsou?

Které jsou jedovaté pokojové rostliny a jak před nimi uchránit malé dítě?

Takový dotaz přišel do poradny o květinách a zahradě, ve které radím na stránkách www.prozeny.cz. Následoval dlouhý výčet rostlin, které čtenářka doma pěstuje, s prosbou, abych označil ty, které jsou jedovaté, protože s těmi se pak bude muset v zájmu zdraví svého dítěte rozloučit. Tazatelka zřejmě vůbec netušila, že odpověď na takový dotaz není tak jednoduchá, jako byla jí položená otázka. Rád bych to vysvětlil. Není to jen tím, že nejsem děd Vševěd (a zatím ani děd), aby pár mých stříbrných vlasů (zlaté nemám) dokázalo pomoci tak, jako v pohádce, ale posouzení míry jedovatosti a škodlivosti té spousty rostlin, či jejich potenciální nebezpečnosti opravdu není hračka.

O škodlivosti rozhoduje množství

O tom, co je a co není škodlivé, totiž velmi často rozhoduje množství a to také rozhoduje o neškodnosti či škodlivosti i v případě rostlin. Když v zemi „neomezených možností“, tedy v USA uspořádali soutěž v pití vody, nemysleli (a to doslova). Nemysleli totiž, že by konzumace něčeho tak banálního jako je obyčejná a zdravotně nezávadná pitná voda mohlo být životu nebezpečné, škodlivé, či život ohrožující. Výsledek organizátory velice překvapil - vítěz soutěže se totiž nemohl těšit z výhry jistě adekvátní výkonu, který musel předvést – zemřel. Proč to všechno píši? Proto, abych vysvětlil, že zabít člověka může v podstatě každá látka – jen záleží na jejím množství. Měřit prospěšnost, škodlivost a nebezpečnost může být velmi ošidné. To, co je v malém množství lékem, může být ve větším množství jedem… to, co v přiměřeném množství přispívá k chuti, je ve větším množství škodlivé. anebo může dokonce zabít, byť je to něco tak prachobyčejného jako třeba kuchyňská sůl. A podobně je to i s těmi rostlinami, které obsahují ve svých tkáních spousty, mnohdy velmi složitých, biologicky aktivních látek – od jedů účinkujících na různé orgány a spolehlivě zabíjejících člověka již v poměrně malé dávce, přes různé alkaloidy, saponiny, terpeny, flavonoidy a spousty dalších, jejichž nepříznivý účinek na člověka závisí na koncentraci dané látky a jejím množství.

vánoční hvězda má také škodlivé účinky na lidské zdraví
Látky, které obsahuje vánoční hvězda, mají také škodlivé účinky na lidské zdraví.
Z pohádky do pohádky

V životě člověka se vyskytuje spousta otravujících substancí. Osobně bych mezi ně řadil i jedovatosti, kterými se lidé častují. Jak srozumitelně vysvětlit nebezpečí jedovatých rostlin a nejlepší způsob ochrany dětí před takovým nebezpečím? Nakonec jsem starostlivé mamince strachující se o život svého synka, který by nedej bože mohl strčit do pusinky část některé z rostlin a ochotné kvůli němu obětovat rozsáhlou sbírku pokojových květin (inu, která matka by pro svého potomka neobětovala i víc), poradil s využitím jiné pohádky než té „O třech zlatých vlasech děda Vševěda“, a sice té „O šípkové Růžence“. Zdála se mi pro daný případ vhodnější.

Napsal jsem jí zhruba toto: „Chcete ochránit syna před nebezpečím plynoucím z jedovatých pokojových květin a mně připadá, že to činíte stejným způsobem jako král v pohádce „O šípkové Růžence“, který nechal zničit v celém království všechno, co mělo trny, ale stejně svou dceru neuchránil. Podobně, i když z dosahu svého malého synáčka odstraníte všechny jedovaté pokojové květiny, nemůžete zabránit tomu, aby někde na procházce neochutnal v nestřeženém okamžiku něco z těch nepokojových. Proto by bylo určitě mnohem lépe ho co nejdříve naučit, že do pusinky se strká jen papání… a papání je jen to, co dá maminka na talíř. Věřte, že i velmi malé děti to brzy pochopí. To bude mnohem bezpečnější, než když se budete zbavovat pokojových květin a pátrat po míře jejich jedovatosti.

Pokojové rostliny mohou být nebezpečné…

Batolata se samozřejmě dají chránit tím, že se nebezpečné věci dají mimo jejich dosah. Větší děti, které již dosáhnou třeba na parapet, už musí vědět, že se do pusy nic z toho, co najdou nebo utrhnou z kytičky, nestrká. Věřte, že to je mnohem lepší než vyhazovat většinu květin, co máte doma. Obsah jedovatých látek, alkaloidů, a spousty dalších látek potenciálně poškozujících lidské zdraví má totiž spousta květin od A do Zet… od asparagusu po zamii. Bylo by zbytečné se je všechny učit, všechny se je nejspíš stejně nenaučíte, a pak by stačila ta jedna, na kterou jste náhodou zapomněli.

…ale rostlinná strava do výživy patří

Každé dítě je závislé na své matce svojí výživou. Pokud jej matka svým příkladem a výchovou od útlého dětství chrání, aby nesnědlo něco škodlivého, co pochází z rostlinek, je dobré, když mu předá i další důležité návyky vztahující se ke stravě rostlinného původu, která přináší spoustu užitečných a zdraví prospěšných látek do organismu malého človíčka. Proto je dobré, když si matka uvědomí svou míru odpovědnosti za správné výživové návyky svého potomka. Výživové návyky, které budou po celý jeho život spolurozhodovat o jeho zdraví a nemoci. K takovým zdravým výživovým návykům patří i odpovídající využívání rostlinné stravy. Rostlinná strava prostě do zdravé lidské výživy patří, a to i rostlinná strava, která není nikterak tepelně upravena. Stravovací návyky dnešních dětí, máme-li věřit odborníkům na výživu a dietologům, jsou totiž stále horší. Ale to už je zase jiná (pohádka?).


Autor: Ota Beran Foto: Anna Marcinková
© 2010

Datum zveřejnění: 31. 1. 2010


Zpět na domovskou stránku
TOPlist