Zpět na domovskou stránku

Šnekobraní
aneb podzimní sklizeň na hlemýždí farmě

Na podzim přichází na hlemýždí farmu důležitá práce – sklizeň, neboli šnekobraní. Že se na konci žní pořádají dožínky, jste jistě už slyšeli, jakou souvislost se sklizní vína má vinobraní jistě také víte. Šnekobraní je pojmem, který znamená, že období hlemýždí aktivity je pro letošek za námi.

hlemýžď zahradní (Helix pomatia)
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) není tak vhodný k faremnímu chovu, i když většina gurmánů dává jeho masu přednost.

Průběh počasí letošního podzimu dovolil mnohé, a tak sběr hlemýžďů, který na šnečí farmě podle obvyklých „agrotechnických lhůt“ probíhá v půlce října, bylo možné posunout takřka na konec listopadu. Jelikož jsme se nenechali vystrašit těmi několika říjnovými dny, kdy teploty klesly k nule a africké hlemýždí osazenstvo (Helix aspersa maxima) jsme před nízkými teplotami poměrně snadno ochránili přikrytím šnekárií netkanou textilií, tak se mohlo ještě nějakou dobu s chovem pokračovat, a to vlastně až do konce listopadu. O co pomalejší byl start na začátku sezóny, o to více se délka sezóny na jejím konci protáhla.

čerstvě vylíhlý hlemýžď africký (Helix aspersa maxima)
Jeden z prvních čerstvě vylíhlých šnečků afrických (Helix aspersa maxima) na jaře nebyl na trávě sám skoro vidět. Veliký byl jako kapička rosy…
Inu, chov hlemýžďů (snail farming, jak se této činnosti říká v angličtině) je zemědělstvím se vším všudy… a jako takové je značnou měrou závislé na průběhu počasí. Je faktem, že v běžném podniku „živočišné výroby“ (jak se navyklo říkat v češtině) není závislost na počasí přece jen tak veliká, protože chov „běžných“ hospodářských zvířat dojených krav, prasat, či drůbeže – většinou probíhá pod střechou (někdy dokonce v klimatizovaných halách). Ale copak je chov hlemýžďů nějakým běžným chovem, který potkáte v každé druhé vesnici?

„Snail farming“

„Snail farming“ je zvláštním způsobem hospodaření, jehož cílem je produkce výživářsky velmi hodnotného a zároveň senzoricky výjimečného masa pro využití k přípravě pochoutek té nejvyšší kulinářské úrovně (ale v některých oblastech Afriky je chov jedlých plžů nejdostupnějším prostředkem k získání bílkovin a jeho rozvojem se zabývají i programy mezinárodních organizací, např. UNESCO).
Hlemýždí maso je pochoutkou, kterou například ve francouzské kuchyni vyhledávají gurmáni z celého světa. I u nás má využití hlemýžďů v kuchyni svou tradici, jak můžete zjistit při pročítání některých starších kuchařských knih. Například za první republiky, kdy byl patrný francouzský vliv na kuchyni mnohých předních českých hotelů, nebyli hlemýždí pokrmy ničím tak výjimečným. Většinou se ale jednalo o hlemýždě zahradní (Helix pomatia), domácí provenience – tedy sbírané v přírodě.

čerstvě vylíhlí hlemýždi afričtí (Helix aspersa maxima)
Brzy byla šnečků taková spousta, že se už nedali přehlédnout…
Farmový chov hlemýžďů se v Evropě rozvíjí zejména v posledních letech, a to hlavně v balkánských státech, které mají velkou výhodu v příznivých přírodních podmínkách. Ale ani ony nestačí v podmínkách spojené Evropy plně vyhovět poptávce generované především francouzským a italským trhem.

Samozřejmě, že i chov hlemýžďů může probíhat „pod střechou“, což má v našich podmínkách tu výhodu, že není tak závislý na počasí, nezná sezónu, a tak může probíhat prakticky kontinuálně. Ale na druhé straně zas má jiné nevýhod, a proto je běžnější technologicky méně náročný turnusový chov hlemýžďů pod širým nebem, který má sice nevýhodu nutné zimní přestávky, již je ale možno využít k asanaci chovatelských zařízení za pomoci té nejjednodušší dezinfekce. Šnekária se vyčistí, povápní a nechají vymrznout, to je snad ten nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak asanovat chovatelské zařízení.

afričtí šneci Helix aspersa maxima
Na konci sezóny už bylo ve šnekáriu docela přešnečíno.
A hezké české šnekobraní

Šnekobraní znamená sklizeň a sklizeň je vyvrcholením celé sezóny. Sklizeň, to je chvíle, kdy se farmář dozví, jak byla sezóna úspěšná. Teprve v tom okamžiku je možno vyhodnotit kolik toho narostlo. Po vytřídění je možné stanovit: kolik za sezónu vyrostlo jedinců tržní velikosti, kolik jich bude možno prodat a kolik jich bude třeba zazimovat, aby další sezóna byla ještě větší, ještě výnosnější a ještě úspěšnější.

afričtí šneci Helix aspersa maxima v přepravce
Pohled do přepravky: Ještě je třeba sebrané hlemýždě opatrně přetřídit…
Co dělá šnečí farmář v zimě?

Po šnekobraní přijdou „klidnější“ chvíle, kdy je možno nejen plánovat, ale hlavně začít provádět technologické modernizace a stavby pro další rozšiřování chovu. Bude třeba vybudovat nová šnekária. Položit metry rozvodů vody, vymyslet a nainstalovat ty nejlepší, nejúčinnější a nejúspornější trysky k zavlažování… a vymyslet a vyrobit další technologická zlepšení v oblasti krmení a „ustájení“, která „snail farming“ přivedou na novou, vyšší úroveň. K tomu bude načerpat spoustu vědomostí ze zahraniční literatury, vyzkoušet nějaká improvizovaná konstrukčně technická řešení, když u nás žádný výrobce technologie pro chov tak zvláštního živočicha určeného pro lidskou výživu, či spíše pro gurmánský chuťový zážitek té nejvyšší úrovně, rovněž neexistuje. Nezbývá nic jiného, než se „za pochodu“ spoustu věcí naučit, dokázat je aplikovat a přesvědčit se, že „velkovýrobní“ chov hlemýždě v našich podmínkách je nejen možný, ale i ziskový. Pak už zbývá jen se těšit na příští sezónu.

přepravky s africkými hlemýždi Helix aspersa maxima
Tady už jsou přepravky s hlemýždi připraveny k transportu.

Ceny a poptávka v restauracích západní a jižní Evropy jsou dost veliké na to, aby bylo možno zajistit odbyt kvalitní produkce za dobré ceny, o čemž si ostatní zemědělci (obilnáři počínaje a producenty mléka konče) mohou mnohdy nechat jen zdát. A potenciál českého trhu také není malý, stačí jen, aby se Češi naučili pochoutku, jakou bezpochyby chutně připravení hlemýždi jsou, bez předsudků konzumovat. O tom jaké existují předsudky o konzumaci hlemýžďů jsme s přesvědčili v malém „pokusu“ na vlastním příbuzenstvu, které si s chutí pochutnávalo a živě se zajímalo o recepty na předkládané dobroty. Po zjištění, že jde o hlemýždí maso následovaly nejen překvapené tváře, ale většinou také kladná reakce: Když mi to chutnalo, dokud jsem nevěděl(a) co to je, tak proč by mi to nemělo chutnat dál.

Že jsou to jen nepříliš silně zakořeněné předsudky, jsme usoudili z toho, že u nikoho z pokusných příbuzných nebyla pozorována podobná bouřlivá reakce, jako když jsme při jiném praktickém pokusu zkoumání předsudků v oblasti výživy s kamarády opekli mladé kůzle prošpikované špekem, které bylo naložené v pikantní česnekové marinádě. Po jeho zkonzumování a dotazech, co dobrého jsme to vlastně jedli, jeden z poučených hlasitě zaštěkal. To se pak děly věci!

Otevření hranic a možnost cestování, poznávání a ochutnávání v posledních desetiletích jistě vydatně přispívá k objevování nových chutí. A pokud poptávka po hlemýždím mase ještě poroste, pak bude intenzivní farmový chov hlemýžďů jediným způsobem jak ji uspokojit.


Autor: Ota Beran
© 2009

Datum zveřejnění: 4. 12. 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist