Zpět na domovskou stránku

Jak se dá začít?

Například s chovem hlemýžďů...

Hlemýždi nepatří zrovna k nejběžnějším domácím zvířátkům, i když například Achatiny mají celou řadu příznivců a internetových stránek, tak "obyčejný" hlemýžď zahradní (Helix pomatia) si příliš popularity neužívá. Tedy pokud nepočítáme jeho oblibu ve francouzských restauracích, která se postupně rozšiřuje i v naší zemi. A proto jsou v Česku hlemýždi nejenom sbíráni, ale také chováni. I když pokud jde o chov ve "velkém", tak se setkáme spíš s jeho větším a rychleji rostoucím africkým příbuzným - Helix aspersa Maxima.

Jak si šneka pořídit?
U "ušlechtilých šneků je nejobvyklejším způsobem návštěva chovatele, burzy nebo specializovaného obchodu. U těch "obyčejných" obvykle stačí vyrazit do přírody (ale pozor, aby nebyli chráněni a jejich sběr v přírodě zakázán!) Ale my jsme hlemýždě získali poměrně netradičním způsobem... vlastně jsme si ani žádného hlemýždě pořizovat nechtěli. Tenhle malý hlemýžď zahradní se k nám prostě přidal, když jsme jednoho srpnového dne procházeli zarostlou zahradou. O jeho rozhodnutí změnit bydliště jsme se ale dozvěděli až o něco později.
hlemýžď na kabelce
Bylo to docela překvapení, když se z okraje jedné z kapsiček kabelky rozhlížel asi jedenapůlcentimetrový krasavec s nakřápnutou ulitou.

Napsat, že jsem byla překvapena je poměrně slabý výraz... Při pohledu na to, jak ten malý cestovatel sedí na mé kabelce a očima na stopkách se (vysloveně překvapeně) rozhlíží kolem jsem z údivu prostě a jednoduše nevycházela. Možná zvažoval, jestli si přece jenom vybral správně...

Když jsme se patřičně vydivili, tak došlo na takřka klasickou otázku: Co s ním? Byly tu dvě možnosti - buď ho při nejbližší příležitosti vypustit do přírody nebo si ho nechat. Pro "variantu b" svědčilo nejenom to, že si nás přece vybral, ale i jeho pochroumaná ulita. Takového "nebožáka" přece nebudeme vyhazovat... a tak došlo i na další otázku: Kam s ním?
V autě moc možností nebylo... a tak jsem nakonec vysypala papírové kapesníčky do kabelky a malý hlemýžď putoval do sáčku. Na cestu to sice stačilo, ale jak jej ubytovat doma?
Jak šneka ubytovat a čím krmit?
Co asi takový hlemýžď potřebuje? V zahradě byl v trávě, kde bylo vlhko... tak by mu to chtělo asi něco takového zařídit i doma. Prozatimně "vyhrála" plastová přepravka na malá zvířata, do které jsme dali zeminu, pár travních drnů a také něco na "zub" - kousek salátu a mrkve a kvůli vápníku i kousek vaječné skořápky... pak už jen zbývalo postřikovačem zajistit vlhko a ubytovat šnečka.
Provizorní ubytování hlemýždě v přepravce - pohled dovnitř
...a takhle uvnitř.
Provizorní ubytování hlemýždě v plastové přepravce
Takhle vypadalo šnečkovo první obydlí zvenku...

Jenže už na začátku bylo jasné, že tato varianta nebude úplně tou nejlepší, šneci totiž rostou také podle toho, kolik mají prostoru pro život, a tak jsme začali vymýšlet něco "lepšího". Jenže, kde získat inspiraci? Kde jinde než v odborných publikacích a na internetu. Prostudovali jsme dostupné materiály... a jelikož jsme zrovna nechtěli stavět zahradní ohradu, tak volba padla na vyřazené akvárium. Na dno šla asi centimetrová vrstvička písku, na ní asi tři centimetry zahradního substrátu, trávníkové drny a kousek salátu. Pak jsme šnečka ubytovali a "šnekárium" překryli sklem, aby "neutekl".

hlemýžď v akváriu
Nové bydlení jsme pořídili z vyřazeného akvária

Šneček byl z nového domečku zřejmě nadšený. Ihned se vydal na průzkum. A tehdy jsem také poněkud přehodnotila staré rčení, které tvrdí, že je někdo pomalý jako šnek... nemusí to být vždycky tak strašné ;o)

hlemýždě je možné ubytovat i ve vyřazeném akváriu
Šneček se v novém "domečku" ihned vydal na průzkum.
Do "domečku" jsme šnečkovi krom trávy dali nejenom hlávkový salát a kousek mrkve, ale také vaječnou skořápku. Nicméně, trávu šneček "uválel" za pár dní, takže tou by se živit nemohl. A tak jsme začali přidávat i jablko a okurku. A aby měl opravdu dostatek vápníku na stavbu ulity, přibyla i sépiová kost - to, co ten mrňous dokázal zlikvidovat během prvních týdnů mě docela překvapilo, ale musím uznat, že je na něm znát, že mu to svědčí.

A protože akvárium bez trávy nevypadalo dobře a dávat stále novou by nebylo řešením, přišel na řadu další povrch, který je osvědčený v teráriích (a já jsem se k němu dostala, když mi jej doporučili pro klíčení semínek palem), a tím je navlhčená kokosová drť. Tento materiál i šnečkovi vyhovuje - pravidelně se do něj zavrtává k odpočinku, "domeček" vypadá úhledně a velmi dobře se udržuje potřebná vlhkost prostředí.

S odstupem půl roku
hlemýžď po půl roce
Pózovat pro fotografii šneček opravdu umí a strachem rozhodně netrpí... než jsem našla vhodné místo, tak se celou dobru rozhlížel, kam že se to nese.
Náš hlemýžď zahradní je "domácím" již půl roku... a má se čile k světu. Za šest měsíců se průměr jeho ulity zdvojnásobil a jak je vidět na obrázku, tak dneska by se již "neschovával" v rohu sáčku od papírových kapesníčků, ale bylo by ho tam docela plno.

Doufejme, že se mu i v dalších měsících bude dařit. A na jaře se snad najde i partner/ka, protože ačkoliv jsou hlemýždi hermafroditi, což znamená, že každý jedinec má samčí i samičí pohlaví, potřebují k rozmnožování spáření s druhým hlemýžďem. A pak se třeba dočkáme i potomků našeho malého cestovatele.


Autor: Anna Marcinková
© 2009

Datum zveřejnění: 17. února 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009