Zpět na domovskou stránku

Putování po Francii
aneb cesta na Sommet de l´Elevage - díl 4.

Dnešním článkem dospělo ohlédnutí za říjnovým putováním po Francii k závěru. Vzhledem k neočekávané nabídce návštěvy testační stanice "šarolských" býků v Lempdes, jsme byli v předposlední den postaveni před nelehkou volbu: charolaise nebo blonde d´Aquitaine? Museli jsme pamatovat na to, že cesta z Francie do Čech je dlouhá a řidiči mají dovoleno strávit za volantem pouze určitý počet hodin... a tak by se klidně mohlo stát, že budeme donuceni strávit noc v autobuse na německém parkovišti.

býci plemene charolaise na testační stanici v Lempdes
Býci charolaise připravení k předvedení na testační stanici v Lempdes

Většina z účastníků zájezdu byla pro "risk". Kdy se vám taky naskytne příležitost podívat se na býky, jejichž inseminační dávky se třeba dostanou v dalším roce do katalogu. A nechat si ujít pěknou "blonďáckou" farmu se taky nikomu nechtělo. Nakonec toto dilema rozhodli sami řidiči, když budeme hlídat čas, tak prý zvládneme oboje.

býk charolaise - Ramses
Ramses - býk, který je již chovatelům nabízen
Návštěva testační stanice v Lempdes

Na stanici byli na naši návštěvu velmi dobře připraveni, z prosklené místnosti jsme měli možnost shlédnout skupinku býků, kteří měli být předvedeni. Bohužel, jsme věděli, že nebudeme mít možnost je shlédnout všechny, protože čas se zastavit ani zpomalit nedá... stále si běží dál svým pravidelným tempem, i když někdy nám může připadat, že pádí jako splašený kůň a jindy že se vleče tempem hlemýždím. Přesto se většina z připravených býku měla možnost projít na předváděcí plochu a ukázat se v celé své kráse. Tak se nám předvedli například býci Caviar, Andalou, Ramses nebo bezrohý Dallas SC a o každém z nich nám naši hostitelé řekli pár informací. Jejich fotografie a fotografie dalších býků můžete vidět v galerii.

obrázky ze stanice v Lempdes

Chov "GAEC Verhagen" - blonde d´Aquitaine
kráva s teletem blonde d´Aquitaine
Kráva plemene blonde d´Aquitaine s teletem

Už když jsme jeli na farmu s chovem blonde d´Aquitaine, tak jsme věděli, že tahle návštěva nebude jen tak ledajaká. Chovatel nemluví anglicky a naše francouzská průvodkyně s námi již nejela. Nu což, opráším v rychlosti francouzská slovíčka, která se snad za ty roky, co se francouzštinu učím, stihla uložit a nějak se to zvládne (však i organizátor zájezdu by měl za ty roky už mít slušné znalosti). A nemýlila jsem se.

Na farmě nás přivítala maminka chovatele, který byl zrovna někde mimo farmu a měl dorazit za chvilku. Tak se i stalo, než jsme se stihli rozkoukat po dvoře farmy, tak dorazil její majitel. Po uvitacích frázích jsme vyrazili za zvířaty. Farma čítá asi tři sta kusů skotu, z toho zhruba stovku matek. Na 120 hektarech se rozkládají pastviny a na 126 hektarech pěstují obilniny. Do roku 2006, kdy převzal "blonďáckou" farmu od otce, se chovatel věnoval na jiné farmě dojnému skotu. Pár zbylých holštýnek má ještě ve stavu, a buď jsou příjemkyněmi embryí a nebo je jejich potomstvo-kříženci vykrmováno.

Chovatel má zvířata nejen zapsaná v plemenné knize, ale také se zúčastňuje výstav (byl i na Sommet de l´Elevage) a v reprodukci využívá i embryotransferu. Pokud jde o krmení, tak ve stáji mají zvířata k dispozici "ad libitum" pouze slámu, ostatní krmiva (seno, granule) jsou dávkovaná. Problémy s telením nejsou časté - 90 % porodů proběhne bez jakékoliv asistence, a mortalita se pohybuje do 2 %.

faremní minibourárna
Trošku jiné zpeněžení

Tak jako farmáři, které jsme navštívili předchozí den, tak i v chovu pana Verhagena byla část zvířat určena k výkrmu a produkci hovězího masa. Ale našli bychom tu jeden velký rozdíl. Chovatel prodával přes jatka, kdy dostával v průměru asi 3,5 eura za kg JOT, pouze část svých zvířat. Část hovězích půlek si bral zpět domů a ve faremní minibourárně připravoval "balíčky" pro zákazníky z blízkého i vzdálenějšího okolí. O desetikilové balíčky za 110 euro, ve kterých se nachází "od všeho kousek", je podle chovatele i jeho maminky velký zájem. Podle jejich slov bývá v podstatě veškeré maso zamluveno, takže nemají strach, že by jim doma zůstalo něco neprodáno. Několik chovatelů mě poprosilo o fotodokumentaci této minibourárny, protože se také chystají vydat tímto směrem při zpeněžování aspoň části své produkce. A pak už jsme se s hostiteli rozloučili a vydali na cestu k domovům.

další fotografie z chovu "GAEC Verhagen"

Věřím, že jsem nebyla jediná, kdo si z této cesty přivezl domů mnoho krásných dojmů a zajímavých iformací a inspirace. Těším se, že se zase někdy, třeba na nějaké podobně vydařené akci, potkáme.


Autor: Anna Marcinková
© 2010

Datum zveřejnění: 13. 2. 2010


Zpět na domovskou stránku
TOPlist