Zpět na domovskou stránku

Jak se dělá finka neboli finský nůž

finka - finský nůž

Možná už jste někdy slyšeli o severských nožích nebo třeba přímo o finském noži. Je to typ loveckého a rybářského nože mající svůj prapůvod ve Skandinávii. Dnes je velmi oblíben pro svou jednoduchost, praktičnost mezi všemi milovníky přírody ať už jde táborníky, rybáře či trampy. Pojďte si o něm něco přečíst a třeba se ho pokusit vyrobit podle našeho článku.

Hovoří-li chlapi o fince, mohou být dámy docela klidné. Není to způsobeno tím, že by obdivovali nějakou vnadnou krasavici z masa a kostí pocházející ze země tisíce jezer. (Kdyby tomu tak bylo, musel bych psát to slovo s velkým písmene: Finka.) Oni mají na mysli krasavice poněkud jiného druhu. Jako správní nožomilové tím krátkým názvem finka označují severský či přesněji finský nůž.

Naostřená a vyleštěná čepel
Naostřená a vyleštěná čepel
Finský nůž neboli finka

Co to vlastně je a jak má nůž vypadat, aby se dal označovat jako finka? Tak na tohle už se názory trochu různí, protože moderní doba s sebou přinesla i moderní materiály na výrobu rukojetí a tím i moderní pojetí nože. Tradiční finka je nůž s užší čepelí (širokou tak do dvou centimetrů, dlouhou asi 8 – 15 centimetrů, silnou do čtyř milimetrů, ale neberte ty rozměry jako dogma) a rukojetí bez záštity vyrobené zpravidla z přírodních rostlinných či živočišných materiálů, přičemž nejčastější je to dřevo severské břízy nebo třeba sobí paroh.

Čepel bývá v rukojeti fixována trnem procházejícím zpravidla délkou rukojeti a na konci je trn někdy úplně jednoduše a viditelně roznýtován, jindy je na něm vyříznut závit a matička fixující čepel v rukojeti je skryta pod umně vyrobenou záslepkou. To dává noži dostatečnou pevnost pro práci a zároveň lehkost v ruce. Můžeme se setkat se dvěma základními tvary severských nožů: puukko což je nůž s užší čepelí do délky cca 15 centimetrů a leuku, který se vyznačuje delší a širší čepelí. Leuku je primárně určen k porcování sobího masa a při takové činnosti se delší ostří hodí.

Ostří je třeba před další prací ochránit před poškozením třeba lepicí páskou
Ostří je třeba před další prací ochránit před poškozením třeba lepicí páskou

K noži samozřejmě patří i pouzdro (záměrně se vyhýbám slovu pochva, protože to ve mně vyvolává zcela jiné a s noži nesouvisející asociace) umožňující jeho bezpečné nošení. Pokud u nožů je jednotícím prvkem jejich velikost a provedení o pouzdrech to rozhodně neplatí jejich materiál je sice většinou živočišného původu, takže kůže, nebo tradiční sobí paroh, ale vyskytují se i pouzdra dřevěná, nebo třeba umělecky spletená z březové kůry. Jejich tvar může být různý. Ale většinou se vyznačují tím, že pouzdro kryje nejen ostří, ale velkou část nebo i celou rukojeť, a tak dobře zabraňuje vypadnutí a tím i ztrátě nože.

Na trnu jsem vyřízl závit
Na trnu jsem vyřízl závit
Celosvětová obliba

Výborné užitné vlastnosti finských nožů způsobily v dvacátém století jejich celosvětovou oblibu, nejen v Evropě ale i v zámoří. Výrobou tradičních finských nožů se ve Finsku zabývá spousta firem (Ahti, Heimo Rosseli, Kauhavan Puukkopaja Matti Koskiho, Paaso, S.A. Puukko a mnoho dalších) a jejich kvalitní a dobře řemeslně zvládnuté výrobky je možné sehnat i u nás. Ostatně tyto nože se vyrábějí nejen ve Finsku, ale chrlí je nožířské firmy nejen Norsku (Helle) Švédsku (Mora), ale i jinde v Evropě. Jenže pak se to, co občas některé firmy nabízejí jako finský nůž, dost často od původního ideálu odchyluje a zvláště při přílišném používání syntetických materiálů na rukojeti se stává spíše karikaturou původního vzoru.

Vyrobte si finku

Proto je dobré, že si ti šikovnější nemusí kupovat hotový a v kvalitním provedení i docela drahý nůž, ale mohou si zakoupit za rozumnou cenu polotovar v podobě kvalitní čepele a vyrobit si finku dle svého vlastního naturelu. O jednu takovou jsem se rovněž pokusil a s postupem i výsledkem Vás rád seznámím.

Čepel s připravenými podložkami a závitem je připravena k montáži
Čepel s připravenými podložkami a závitem je připravena k montáži
Čepel

Začalo to objednávkou čepele, já si vybral v internetovém obchodě www.jatagan.eu čepel z uhlíkaté oceli Lauri Drop-point, která se mi líbila svým tvarem velikostí (v tomto případě spíše malostí) i cenou. Z čepelí Lauri dělají nože i renomovaní finští výrobci, tak bude určitě dost dobrá i pro mne. No nekupte to za 373 korun i s DPH! K čepeli jsem si vybral podložku a mosazný plech, aby toho bylo trochu víc. Koupí čepele jsem se elegantně vyhnul největší alchymii nožířiny a tou je kalení a popouštění čepele, což jsou operace, které doma v troubě neuděláte (i když popouštět se i v obyčejné troubě dá), ale tím, že jsem tyhle činnosti nechal na odbornících, mám jakous takous záruku, že čepel bude kvalitní. Když čepel přišla, bylo třeba jí nabrousit.

Zbývá jen připravit hrubý tvar rukojeti a upravit délku trnu
Zbývá jen připravit hrubý tvar rukojeti a upravit délku trnu

Broušení nožů jsem se věnoval již v jednom z předchozích článků. Tady bylo třeba docela dost úsilí, protože čepel je poměrně tvrdá, tak jsem využil k jejímu naostření materiálů z nejostřejších a to diamantových brousků zrnitosti 400 – 600. To už jsem se dopracoval k tomu, že čepel holila chloupky na hřbetu ruky a lehkým pohybem krájela novinový papír na malé nudličky. Pohled pod mikroskopem mne, ale stále neuspokojoval, na čepeli byly zřetelné mikrorýhy po použitém brousku. Čepel jsem poté na plstěném kotouči pomocí žluté a potom i nejjemnější bílé lešticí pasty vyleštil do dokonalého zrcadlového lesku. Poté je třeba ostří zabalit a nejlépe zalepit nějakou lepicí páskou, aby při dalším postupu nejen nedošlo k jejímu ztupení, či jinému poškození, ale hlavně aby nedošlo k pořezání. Nyní je třeba zkrátit trn na délku jen o málo menší než je plánovaná délka rukojeti a obrousit jej dokulata, aby bylo na konci možno vyříznout očkem závitníku závit.

Lepená rukojeť je pevně stažena v přípravku ze špalíku a závitových tyčí
Lepená rukojeť je pevně stažena v přípravku ze špalíku a závitových tyčí
Rukojeť

Severskou břízu ani její domácí variantu jsem neměl a nechtělo se mi příliš utrácet za nákup nějakého pěkného dřeva, tak jsem použil jádrové dřevo ze staré švestky z naší zahrady. Je třeba, aby dřevo bylo před použitím nejméně dva roky vyschlé a bez prasklin a jiného poškození. Pak z něj stačí vyříznout špalík velikosti odpovídající budoucí délce a šířce rukojeti. Špalík se musí dlouhým vrtákem průměru odpovídajícím tloušťce trnu po celé délce opatrně provrtat nejlépe na stojanové vrtačce tak, aby nedošlo k zlomení vrtáku. Otvor je potřeba na jedné straně nejlépe tenkou rašplí rozšířit tak, aby mohlo dojít k zasunutí rozšířené části trnu do dřeva rukojeti zepředu a vzadu vrtákem o průměru 10 mm udělat zahloubení potřebné pro schování pojistné matičky trnu. Zahloubení musí být natolik hluboké, aby se do něj později dal vlepit kolíček jako záslepka montáže trnu.

Detail záslepky zajištění trnu
Detail záslepky zajištění trnu

Poté je třeba připravit kovovou podložku, která bude oddělovat ostří od dřevěné části rukojeti. Dá se koupit například mosazná jako polotovar, nebo je možno ji vyrobit z nějakého jiného ušlechtilého kovu (bronz, nerezová ocel). V každém případě přijdou vhod jehlové pilníčky, kterými je třeba přesně vypilovat otvor potřebný pro průchod trnu Já jsem si vyhrál ještě o něco více, když jsem použil dvou mosazných podložek a mezi ně jsem si připravil trikolóru z tenkých plátků bílého, modrého a červeného plastu vystřiženého z kelímků od jogurtu, zmrzliny a obalu hřbitovní svíčky. Nyní zbývalo nasucho vše sesadit a vyzkoušet jestli jde zašroubovat matička trnu.

Detail trikolóry z plastových proužků
Detail trikolóry z plastových proužků
Lepení

Když všechno sedí jak má, přijde na řadu lepení. Na to je třeba připravit si jednoduchý přípravek, kterým je možno pevně zatlačit trn čepele do rukojeti a stáhnout k sobě jednotlivé vrstvy rukojeti. Není to nic složitého celý lepicí „lis“ se dá sestavit z pár špalíků několika matiček a dvou závitových tyčí. Jen je třeba dbát na to, aby nedošlo k poškození špičky čepele. Já to vyřešil tak, že čepel obalenou do lepicí pásky, aby se nepoškodila, jsem sevřel do svěráku a po nanesení dvousložkového epoxidového lepidla na trn a všechny lepené plochy jsem pomocí špalíku s dvěma otvory, jimiž procházely závitové tyče, všechno stáhl pevně k sobě. Při této operaci je třeba mít na paměti, že přebytky lepidla budou vytékat, tak je třeba dbát, aby nedošlo k potřísnění či přilepení něčeho, co by přilepeno být nemělo. Po vytvrdnutí lepidla je možno na konec trnu do otvoru připraveného na konci rukojeti dát podložku a našroubovat pojistnou matičku trnu. Je vhodné použít matičku odolnou proti samopovolení tzv. „leteckou“, nebo je-li závit dost dlouhý použít pro zajištění další matičku jako „kontra“.

Výsledek práce při pohledu „z pravoboku“
Výsledek práce při pohledu „z pravoboku“
Dokončení nože

Když je vše slepeno vytvrdnuto a sešroubováno zbývá vytvořit rukojeti ten správný tvar. Já si zvolil ten úplně nejjednodušší „soudečkovitý“. Na dřevo je možno použít ruční práce a rašple, pilníky či brusné papíry různých hrubostí. Vždy postupujeme od hrubších k jemnějším a stále máme na mysli, že dřevo se opracovává mnohem snadněji než kov. Nebo se dá brousit strojově pomocí čelní brusky, rozbrusky či vrtačky a různých brusných kotoučů. Jen je třeba stále mít na mysli bezpečnost práce a používat ochranných pomůcek. Brýle a respirátor nebo aspoň dýchací roušku nevynechávejte!

Pohled „z levoboku“
Pohled „z levoboku“

Každý si musí podle svých možností vyzkoušet, co mu nejlépe vyhovuje. Po hrubém vybroušení tvaru je třeba vybrousit i kolíček pro zaslepení otvoru s pojistnou matičkou trnu čepele. Když je vyroben tak, že přesně zapadne do otvoru, přilepíme jej tam a necháme lepidlo opět důkladně vytvrdnout. Potom přijde na řadu závěrečné broušení a leštění rukojeti. Opět je možné ruční, nebo strojové. Při strojovém leštění je nutno hlídat otáčky, aby nedošlo ke spálení a zčernání dřeva. Po vyleštění zvážíme povrchovou úpravu. Pokud práce byla odvedena dokonale tak většinou ani žádná není potřeba. Nejlepší je zůstat u přírodních materiálů a použít třeba směsi olivového oleje a včelího vosku aplikované zatepla, které vyschlé dřevo snadno přijímá. Já jsem pouze dřevo lehce napustil obyčejným kuchyňským „extra virgin“ olivovým olejem, zvýrazňujícím přirozenou barvu a krásu kresby ze švestkového jádrového dřeva. Odstranil jsem obalení ostří a bylo hotovo.

Chcete-li kvalitní lehký a přitom pevný a ostrý nůž, jež má tradici a kterého si budete vážit, udělejte si podle mého návodu finku. Zkusíte to i Vy?


Autor: Ota Beran
© 2013

Datum zveřejnění: 25. 4. 2013