Zpět na domovskou stránku

Nebojte se Fíka

Nemějte strach, následující řádky vás nebudou přesvědčovat o tom, že byste se neměli obávat jedince z čeledi psovitých (Canidae), druhu pes domácí (Canis familiaris), „poddruhu“ kreslených, „rasy“ večerníčkové. Tento článek bude o znamenitých rostlinách druhu fíkovník smokvoň (Ficus carica), čeledi morušovníkovitých (Moraceae), jež provázejí lidstvo jeho dlouhým vývojem a přinášejí mu užitek i chuťový požitek. Ač je máme spojeny především se zeměmi jižní Evropy, dají se s úspěchem pěstovat i u nás.

Nádherné plody fíkovníku (Ficus carica) si můžete vypěstovat i sami
Takto krásně vybarvené a čerstvé plody fíkovníku smokvoně (Ficus carica) se v supermarketu nevyskytují.
Pokud fíkovníky začnete pěstovat, určitě i vy zjistíte, že není tak složité zařídit, aby přinášely užitek a radost i vám… a možná si je pak v hovoru „zživotníte“, jak jsem to učinil v nadpise a jak činí celá moje rodina, když mluví o něm - o Fíkovi.
Třeba vás následující řádky přesvědčí a vy to s fíkovníky také zkusíte.
Začalo to celkem dávno

Dnes už je to vlastně docela dlouhá historie. Je to více než čtvrtstoletí, co jsem byl fascinován exotickou flórou při své první návštěvě tenkrát ještě Jugoslávie, když jsem po hlavní koupací sezóně, tedy v září, obdivoval a ochutnával fíky zrající okolo každé pěšiny v kamenité a vyprahlé pustině a přinášející své sladké plody medové chuti. Tomu se žádné sušené fíky z předvánočních nákupů nemohly ani vzdáleně vyrovnat.

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) na konci října v italském Sirmione
Takhle vypadá fíkovník pěstovaný v Itálii...

Jenže jak to udělat, aby se člověk něčím podobným mohl pokochat a pochutnávat si i doma? Nejdřív bylo potřeba něco nastudovat a pak sehnat sazenici. Studium proběhlo celkem rychle, protože bylo velmi snadné přečíst vše, co se tehdy na téma pěstování a mrazuvzdornosti subtropických rostlin dalo v knihách sehnat. Zahraniční zkušenosti se nedaly použít vůbec, protože zpravidla pocházely z úplně odlišných podmínek přímořštějšího klimatu západní Evropy. A tak nezbývalo než se pustit do pokusničení.

Pořízení fíkovníku

Sehnat mladý fíkovník v květináči s „odborným“ návodem k pěstování se mi podařilo na jakési kaktusářské burze, kde jej měl jeden z přítomných nadšenců jako doplněk sortimentu. (Jak známo: Každé zboží má svého kupce, tak co kdyby se to povedlo prodat... a povedlo.) O tom, že bych alespoň tušil, jestli jde o nějakou konkrétní odrůdu se specifickými vlastnostmi, jsem si opravdu mohl nechat jenom zdát.

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) se dá pěstovat i v květináči
... a takhle může vypadat fíkovník v českých podmínkách
V pokojových podmínkách

A tak malý fíkovník začal svoji kariéru jako pokojová rostlina v malém bytě. Neměl to věru jednoduché, protože v teplém prostředí panelákového bytu se příliš nedařilo vytvořit podmínky středomořské zimy. V zimě tam bylo příliš teplo a relativně málo světla. V suchém prostředí se nedalo nezalévat, a tak chudák fíkovník v zimě vyrážel tenkými neduživými výhony.
Malý pokrok nastal, když jsem začal zimní "středomořské" podmínky simulovat přesunem fíkovníku na podstatně chladnější panelákovou chodbu. Vzhledem k tomu, že na příchod zimy reagoval opadem listů, neměl jsem příliš obav, že by se to nevzhledné holé „koště“ někomu zalíbilo natolik, aby mi rostlinu zcizil. Nehledě na to, že po té co listy opadaly, nikdo nevěděl ani co je to za rostlinu, ani zda je ještě vůbec naživu. Jeho zimní „mimikry“ mi ho tak uchovaly ve vlastnictví i po několika zimách strávených na „veřejné“ panelákové chodbě.
Bohužel, i když se jako pokojová rostlina několik let po sobě snažil nasadit plody, nikdy to nedopadlo tak, abych se dočkal kýžené sladké úrody. Většinou to skončilo na nedostatku sluníčka v kombinaci s nestálým prostředím malého květináče, což způsobovalo, že když už fíky nasadil tak opadaly, anebo nedozrály.

Pak přišlo stěhování z paneláku do domu vybaveného prostornou pavlačí obrácenou k jihu, kde měl přes léto výborné podmínky pro růst. Středomořské podmínky mu alespoň přes léto určitě připomínal rozpálený vybetonovaný dvorek sálající teplo ještě dlouho do noci. Za takové příznivé podmínky se odvděčil každoročními mohutnými přírůstky, takže jsem každý podzim musel řešit nerudovský problém: kam s ním? Naštěstí jsem v té době pořídil zahradu, a tak ve mně uzrálo rozhodnutí – s konečnou platností zeleného kamaráda zbavit mobilnosti a poskytnout mu stálé stanoviště na zahradě.

Fíkovník na zahradě je vhodné připravit na přezimování
Fíkovník je možné pěstovat i na zahradě, ale je vhodné jej začít včas připravovat na přezimování.
Přesun na zahradu
Na zahradě dostal fíkovník to nejlepší místo, které se dalo najít. Zahrada sice nemá příliš mnoho kvalitní půdy ani vláhy, ale zato má sklon k jihu a dostatek sluníčka. A tak tam vprostřed trávníku zaujal své místo a navzdory nepříliš chráněnému stanovišti přežívá docela spokojeně naše středoevropské zimy v nadmořské výšce přes 350 m. Obyčejně se můžete dočíst, že je nejlépe fíkovník vysadit na chráněném místě, nejlépe nedaleko zdi na jižní stranu domu, ale podle mých zkušeností to není nutnost.
Vrstvu zimního krytí fíkovníku tvoří větve jehličnanů
Na kovovou konstrukci upevňuji větve jehličnanů.
Dobré zazimování je důležité

Úspěch venkovního pěstování fíkovníku závisí hlavně na zimním krytí. Podle literatury je fíkovník poměrně otužilý – měl by vydržet teploty až -15 °C. Ale je samozřejmé, že svého dlouholetého zeleného kamaráda nenechávám jen tak napospas českým zimám. To vyžaduje jeho formování řezem, aby příliš nepřerostl a dal se dobře krýt. Krom toho na mladších větévkách také dobře a pravidelně plodí.

Když jej připravuji na „zimní spánek“, tak okolo něj zapíchnu křížem dva oblouky z betonářského drátu a svážu je k sobě. Na takto vzniklou konstrukci navěsím větvičky jehličnatého klestí. Vznikne tak cosi tvarem podobného mongolské jurtě a stejně jako ona dokáže i tento kryt dobře vzdorovat mrazům. I když před příchodem silnějších mrazů ještě raději přehodím přes jehličnatý kryt černou netkanou textilii a zatížím její okraje kameny, aby ji nevzal vítr.

Pokud napadne dostatek sněhu, tráví pod touto sněhovou kupolí fíkovník období zimního spánku.
Napadne-li dostatek sněhu, tráví fíkovník zimu v tomto "iglů"

Pokud jsou opravdu velké mrazy a je dost sněhu, tak plachtu ještě zaházím hromadou sněhu a z mongolské jurty je rázem eskymácké iglú, v němž je fíkovníku docela dobře. Jelikož má fíkovník v zimě opadané listy, tak světlo vůbec nepotřebuje a díky tomu také neodpařuje tolik vody, takže mu nějakou dobu ani zmrzlá půda okolo kořenů tolik nevadí.

Největším nebezpečím je pro něj kupodivu jaro. Jakmile se začne objevovat silnější sluníčko, je třeba okamžitě sundat netkanou textilii, aby se rostlina nezačala příliš ohřívat a nezačala rašit příliš brzy. Pak by pozdní mrazík mohl mladé, právě narašené lístečky snadno spálit. Rostlina, která je v dobré kondici, se s tím vyrovná docela snadno a obraší znova, ale už se to projeví na nižší úrodě.

Fíkovník se dá ve středoevropských podmínkách pěstovat docela dobře a existují i rostliny, které přežívají naše zimy bez jakéhokoliv krytí a rostou jako plevelné dřeviny po sídlištích. Ale proč fíkovníku nevěnovat trochu péče a on se odvděčí svým exotickým vzhledem i sladkými plody.


Autor: Ota Beran, foto: Ota Beran, Anna Marcinková
© 2009

Datum zveřejnění: 24. 2. 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009