Zpět na domovskou stránku

Datlovník obecný (Phoenix dactylifera)
naše nejběžnější bytová palma

Přemýšleli jste někdy o tom, která palma je vlastně ta nejběžnější a nejobyčejnější, nejznámější, nejužitečnější… a možná i nejčastěji pěstovaná v domácnostech a kancelářích? Nevím sice, jestli jsou všechna ta nej zcela na místě, ale s datlovníkem se snad každý z nás alespoň jednou za rok potká. Koncem roku – na Mikuláše, či na Vánoce – si balíček plodů datlové palmy koupí snad každý z nás. A domnívám se, že většina z nás už někdy zkusila zasadit ta semena, která mu po snědení slaďoučkých datlí zbyla. Tak si o datlovníku pojďte něco přečíst.

datlovník vypěstovaný z pecky
Datlovník se dá poměrně snadno vypěstovat z pecky.

Datlovník, datlová palma vědecky nazvaná Phoenix dactylifera je v některých krajích požehnáním Božím (i když vzhledem k tomu, v kterých zemích je nejčastěji pěstována spíše Alláhovým). Předpokládá se totiž, že místo jejího původního rozšíření bylo v severní Africe a jihozápadní Asii. Dnes už se pěstuje nejen v Africe a jižní Asii, ale i v Americe či Austrálii. Tak je tato palma kosmopolitní. Roste v tropech i subtropech celého světa a tam, kde se nedá pěstovat pod širým nebem, si ji lidé oblíbili pro její vzhled i nenáročnost, a tak s nimi sdílí obydlí, když jí pomáhají přečkat nepřízeň zimy v květináči u okna.

Druhy datlových palem

Protože většina z nás zná datlovou palmu jen jako hrnkovou rostlinu, nebude příliš od věci připomenout si, jak vlastně vypadá. Nebo si myslíte, že když ji třeba o dovolené potkáte, tak ji dokážete okamžitě poznat? Pokud na tuto otázku odpovíte kladně, tak smekám. Sám mám problém někdy určit, o který druh palmy se jedná. A jsem přesvědčen, že když na palmě nejsou datle, tak má stejný problém i většina z vás. Možná je to i tím, že datlovník – tedy rod Phoenix – má asi 16 druhů a jednotlivé druhy mají zase různé odrůdy, takže dokonale se v tom vyznat a poznat ji v případě, že se jedná o mladší neplodící rostlinu, opravdu není tak jednoduché, jak by si možná někteří mohli myslet. Pro začátek by bylo dobré si zapamatovat asi tak čtvrtinu druhů, tedy hlavní druhy datlovníků, s kterými se můžeme u nás nejčastěji setkat. Krom datlovníku obecného (Phoenix dactylifera) je to snad nejdekorativnější z datlovníků datlovník kanárský (Phoenix canariensis), potom ještě datlovník převislý (Phoenix reclinata) a asi nejelegantnější z datlovníků asijský datlovník roebelenův (Phoenix roebelenii).

Tady si můžete být jisti že se o datlovník nejedná...
Tady si můžete být jisti že se o datlovník nejedná...
Jak vypadá dospělý datlovník a čím je zajímavý

Dospělý datlovník druhu Phoenix dactylifera může být vysoký okolo dvaceti metrů. Jeho kmen většinou není úplně přímý. Na vrcholu tohoto kmene po většinu času ve větříku elegantně povlává chochol dvou až třímetrových zpeřených listů. O této palmě Arabové říkají, že má nohy ve vodě a hlavu na slunci. Je to pravda. Jedná se o velmi hluboce kořenící palmu, která svými kořeny hledá vodu a často se v suchých oblastech opravdu dostane až na samu hladinu spodní vody. Když se jí to nepovede, nebo pokud je ještě mladá a nemá kořeny dostatečně hluboko, tak je na nedostatek vláhy připravena i jiným velmi zvláštním a efektivním nástrojem. Za velikého horka a sucha se listy napřímí a jednotlivé lístečky se složí a vytvoří malé žlábečky, které dovedou zachytit i to naprosté minimum srážkové vody, které v suchých oblastech spadne a podél žilek svede každičkou kapičku po řapících listů, až nakonec steče přímo ke kořenům rostliny. Díky těmto přizpůsobením nepříznivým vláhovým podmínkám datlovníky tvoří v některých saharských oázách jedinou vegetaci. Jiné rostliny tam prostě nepřežijí. Ale doma v květináči adaptační mechanismy na sucho tolik nepotřebují. Většinou je stačíme zalít dříve, než uschnou docela, jen při přesazování se divíme, jak je to možné, že dlouhatánské kořeny stočené na dně květináče stačily palmu ode dna odstrčit tak, že už se do něj nevejde a nad úroveň substrátu kouká holý „krček“ jejích kořínků. Nezbývá než vzít hlubší květináč.

Rozmnožování datlovníku
když přijde na poznávání palem se zpeřenými listy, už si nemůžete být tak jisti, zda nejde o datlovník, zvláště pokud na něm nejsou vidět žádné plody
...ale když přijde na poznávání palem se zpeřenými listy, už si nemůžete být tak jisti, zda nejde o datlovník, zvláště pokud na něm nejsou vidět žádné plody.

Datlová palma (Phoenix dactylifera) patří do rodu palem, které se velmi dobře a poměrně snadno rozmnožují pomocí semen. O jak klíčivá a životaschopná semena jde, jsem se jednou sám přesvědčil, když mi vyrostla palma i z jakési kandované datle obalené v čokoládě. Na rozdíl od některých jiných palem, jejichž semena klíčí třebas až po půlroce, datlovníkům stačí trocha vlhkosti a tepla k tomu, aby vyklíčily za dva či tři měsíce. Většinou na to stačí truhlík na parapetu nad ústředním topením. Pokud jej zakryjete, aby si substrát udržel vlhkost, a občas trochu větráte, aby semena nezplesnivěla, tak obvykle do dvou měsíců začnou rašit první lístečky. Pokud to množení tolik neprožíváte, stačí pecky z datlí (během jejich konzumace o Vánocích) zapíchat do květináče k jiným pokojovkám a mohu vám takřka zaručit, že na jaře při přesazování budete moci oddělovat mladičké palmičky. Ale pozor! Musí se ale odsadit včas, protože o tom jak dokáží palmy mohutně kořenit jsem již psal a to platí i o mladých semenáčcích, které se dokážou svými kořeny pěkně zamotat do kořenů „hostitelské“ rostliny, k níž byly v podobě semínka o Vánocích „nakukaččeny“.

Další pěstování

Pro pěstování se hodí jakýkoliv běžný substrát, který je propustný pro vodu. Pokud tuto vlastnost nemá, dá se vylehčit pískem nebo perlitem. Zálivka a hnojení se liší podle ročního období. Zatímco v létě je třeba bohatá zálivka a neškodí časté hnojení rozpustnými hnojivy, v zimě musíme být se zálivkou opatrní – substrát by neměl přeschnout a nehnojíme vůbec. Světla se snažíme dát palmě co nejvíce, a to jak v létě, tak v zimě. Přes léto je dobré ji dát ven do zahrady či na balkón. Jen si musí opatrně zvykat na přímé a ostré sluneční paprsky, které by mohly trvale poškodit její listy. Problémy jí nedělá ani suchý vzduch. Na škůdce příliš netrpí, ale mohou se na ní vyskytnout puklice či svilušky. S těmi je pak dobré se vypořádat s pomocí chemie. Pokud palmě vytvoříte příznivé podmínky, tak se nemusíte bát toho, že by ji škůdci zahubili, spíš byste se měli bát, že díky své vzrůstnosti se za pár let se s vámi už na zimu do obýváku nevejde a budete jí muset hledat jiné bydlení. V našich podmínkách by totiž venkovní zimu nepřežila. Teplota při jejím zimování by neměla klesnout pod +4°C. Dospělé palmy snesou i méně.

I přesto, že je to nejběžnější palma, tak je krásná a nenáročná na pěstování. A díky těmto vlastnostem si rozhodně zaslouží vaši pozornost.


Autor: Ota Beran
© 2010

Datum zveřejnění: 2. 6. 2010


Zpět na domovskou stránku
TOPlist