Zpět na domovskou stránku

Cesta na Britské ostrovy
aneb můj první výlet do Anglie

Letos jsem měla to štěstí a podívala se za „Kanál“ na „Ostrovy“ – zkrátka do staré dobré Anglie. Ráda bych se s vámi podělila o pár postřehů z cesty na místa, která většinou všichni známe z fotografií, ale která na mne – studentku gymnázia – přesto učinila veliký dojem.

budova parlamentu v Londýně

Po dni plném velkého balení a úvahách typu: „Jak to tam vlastně přežiju?“ jsme konečně před sedmou hodinou večerní 20. září vyrazili na cestu do Anglie s hlavním cílem v Londýně. Kdo už někdy prožil noc v autobuse ví, jak si člověk přeje, aby už byla za ním a mohl se pořádně natáhnout a vyspat. Naštěstí proběhla cesta bez větších problémů, a tak jsme do Calais dorazili asi o hodinu dříve než bylo původně plánováno.

Bílé doverské útesy nás vítaly už z dálky
Bílé doverské útesy nás vítaly už z dálky
Bránou do Anglie je Dover

Až do této chvíle jsem si myslela, že s sebou tahám pas i občanku jen tak pro legraci, o to větší byl šok, když jsme z autobusu vystupovali, aby si nás britští celníci zkontrolovali ještě před naloděním. Přes počáteční obavy z procedury dosud nepoznané, jsme se za touto kontrolou zase všichni sešli, nastoupili zpět do autobusu a vyjeli směrem k přijíždějící lodi. Po nalodění jsme chvíli bloudili po lodi, procházeli různé obchody a hledali kudy vystoupit na horní palubu, abychom si mohli užívat volný pohled na moře a jeho vlny probouzející se pod nápory větru. Na zádi horní paluby, jediném místě s čerstvým vzduchem, kam měli pasažéři přístup, byl krásný výhled do všech stran, a tak jsme si vychutnávali pohled na bílý lem na obzoru. Ano, byly to slavné bílé útesy doverské, které se postupně přibližovaly. Nakonec se nad nimi objevil i typický anglický hrad, který jsme se hned po přistání vydali důkladně prozkoumat. Co o hradu říct více než to, že z něj dýchá historie od doby římské (maják) po novodobou. (kasárny vojáků z doby II. světové války). Rozhodně je odtud nádherný výhled na Anglický kanál neboli pro nás kanál La Manche.

Doverský hrad zaujal svojí typickou anglickou atmosférou
Doverský hrad zaujal svojí typickou anglickou atmosférou
Ubytování v Londýně
Slavná loď Victory, která slouží britskému námořnictvu už od doby bitvy u Trafalgaru
Slavná loď Victory, která slouží britskému námořnictvu už od doby bitvy u Trafalgaru

Po prohlídce doverského hradu jsme vyrazili do Canterbury, města známého především mučednickou smrtí arcibiskupa Tomáše Becketa a proslaveného nádhernou katedrálou. Tam už na mě dýchla atmosféra typických anglických starých baráčků docela. Po noci strávené v autobuse už bylo pomalu načase se ubytovat v hostitelských rodinách. Byli jsme sice upozorněni, že ubytováváním si přivydělávají chudší rodiny, ale pan domácí, který si pro nás přijel, mi připadal celkem normální. Jen to ubytování mě pak drobet zaskočilo: baráček krásný, ale jedna koupelna pro osm lidí a k tomu ještě vana, do níž tekla pouze horká voda. Všechno korunoval pokojík o cca 13 m2 pro čtyři lidi. Když se k tomu ještě přidala večeře po 20. hodině, když se vrátil pan domácí ze směny, tak mi to přišlo dost tvrdé, a to se nepovažuju za Hiltonem zhýčkaného turistu. Ale co bychom za ty peníze chtěli, nakonec nebyli jsme v Anglii proto, abychom si stěžovali na místní ubytování.

Slavný britský parlament se zrcadlí v hladině Temže
Slavný britský parlament se zrcadlí v hladině Temže
Portsmouth
Portsmouthská věž je krásnou dominantou starobylého přístavu a shora je krásný výhled
Portsmouthská věž je krásnou dominantou starobylého přístavu a shora je krásný výhled

Druhý den po snídani jsme vyrazili do nedalekého důležitého přístavu Portsmouth výjimečného hlavně svou vojenskou částí a muzeem, také se zde ale nachází velmi levné obchodní centrum s vpravdě „americkými“ cenami. Návštěva vojenského muzea zahrnovala hlavně prohlídku pravděpodobně nejdéle sloužící vojenské lodi na světě. Tou je dodnes aktivní vlajková loď britského námořnictva – Victory. Nesmí se na ní bohužel fotit, ale prohlídka celé lodi rozhodně stojí za to – už jen proto, aby si člověk uvědomil, jak těžký byl život obyčejného námořníka, a zjistil, jak probíhaly poslední chvíle admirála Nelsona. Větší skupiny mohou dostat i český text, aby i neanglofilové z prohlídky něco měli. To se nás studentů gymnázia samozřejmě netýkalo angličtinu máme sice letos už jen třikrát, ale předchozí léta studia už v nás zanechala nějaké ty stopy. Součástí prohlídky je i přilehlá budova, kde si můžete například složit model lodě, nebo si na vlastní kůži vyzkoušet, jak se lod naklání podle směru ze kterého jí fouká vítr. Dominantou města je ale vyhlídková věž Spinaker tower, která svojí konstrukcí připomíná známý luxusní hotel v Dubaji. Z jejích vyhlídkových plošin se můžete podívat na město z výšky přes sto metrů.

Původní londýnský doubledecker je dnes už spíše vzácností, zato typických taxíků je stále dost
Původní londýnský doubledecker je dnes už spíše vzácností, zato typických taxíků je stále dost
Londýn
V muzeu madam Tussaud je k vidění i legendární představitel Jamese Bonda
V muzeu madam Tussaud je k vidění i legendární představitel Jamese Bonda

Další den nás už čekalo centrum hlavního města britského království. Nejprve jsme se svezli na Londýnském oku, jehož drahé vstupné omlouvá jen opravdu krásný výhled do okolí, a nás české patrioty potěšil fakt, že jeho osa pochází z plzeňských závodů Škoda. Následovala důkladná obhlídka budov Parlamentu, od kterých je Oko jen přes řeku. Nemohli jsme vynechat katedrálu Westminsterského opatství ani tradiční sídlo britských premiérů na Downing street a další důležité vládní budovy. Hyde park je místo klidu v jinak uspěchaném kosmopolitmním městě. Buckinghamský palác, oficiální londýnské sídlo královny na mě příliš nezapůsobilo, asi k němu nemám tu patřičnou úctu, ale pod pojmem „oficíální sídlo královny“ jsem si přece jen představovala honosnější budovu. To Trafalgarské náměstí na mě zapůsobilo mnohem víc. Mohutný sloup, kašny, jezdecké sochy a budova Národní galerie tvoří zajmavý komplex s nezapomenutelnou atmosférou. Odtud nás čekala cesta až k muzeu madam Tussaud, kde jsem si vychutnala opravdu věrné podoby slavných osobností – od moderních ikon přes ty starší, jako třeba Beatles, až po královskou rodinu. Ale zarazilo mě, za co všechno si nechají připlatit: pokud se tam teda vydáte vezměte si s sebou dovnitř pěkně naditou peněženku, jinak se ale uvnitř dá strávit příjemný půlden. Poslední den v Anglii jme strávili v části města známé jako the City of London – sídlo bank. Navštívili jsme renesančně-barokní katedrálu svatého Pavla, přešli přes lávku milenia, obhlídli zrekonstruované Shakespearovo divadlo Globe. Monument, který už paradoxně na své monumentálnosti ztratil díky vysokým budovám v okolí. I tak jde ale o úctyhodnou památku na vzdory požáru, který roku 1666 vypukl kousek odtud.

Slavný a krásný anglický most je určitě jedním z nejfotografovašjších mostů světa
Krásný anglický most je určitě jedním z nejfotografovašjších mostů světa

Vyvrcholením tohoto posledního dne byla návštěva pevnosti Tower, kde je k vidění klenotnice s britskými korunovačními klenoty, různými dalšími korunami, diamantem Koh-i-noor a dalšími cennostmi. White tower – popraviště privilegovaných a spousta dalších zajímavých míst. Tower bridge je nádherný most, kde teprve jsem si já osobně uvědomila atmosféru Londýna. Od Toweru nás čekala projíždka lodí pod Greenvich, na který jsem se pro svůj amatérský zájem o astronomii a zeměpis těšila nejvíc. Hvězdárna leží uprostřed nádherného parku velkého asi tak jako je Stromovka v Praze. Samotný areál hvězdárny obsahuje několik budov. Nejpozoruhodnější je asi dům, podle kterého si námořníci a obyvatelé Londýna mohli a stále mohou řídit hodinky, každý den přesně v jednu hodinu odpoledne padá po konstrukci, která je na střeše této budovy červená koule. A samozřejmě se zde můžete vyfotit u nultého poledníku, o kterém slýchají děti už na základní škole.

Moderní budova londýnské radnice stojí v sousedství mostu a je krásně vidět z Temže
Moderní budova londýnské radnice stojí v sousedství mostu a je krásně vidět z Temže
Eurotunel

Abychom si vyzkoušeli i jiný způsob dopravy než trajektem, jeli jsme zpátky eurotunelem. Ačkoli netrpím klaustrofobií, tak představa, že náš autobus bude zavřený v jakémsi vlaku a ten teprve pojede tunelem, mi moc dobře nedělala a připadala jsem si trochu jako sardinka v plechovce. Je samozřejmě na každém, aby si vytvořil vlastní názor na věc, rozhodně se tomu nedá upřít, že jde o dílo, které vypovídá o technické vyspělosti naší civilizace, když víte, jaké všechny detaily museli projektanti tunelu řešit. Museli například vyřešit i to, aby se nemohl tunelem nepozorovaně z kontinentu na Ostrovy dostat žádný teplokrevný živočich a zavléci sem vzteklinu, kterou v Anglii nemají.

To je z mé výpravy do Anglie už opravdu vše. Rozhodně všem doporučuji návštěvu Londýna a okolí. Počítejte ale občas s cenami, které jsou pro Čecha skutečně přemrštěné, ale nenechte si tím kazit náladu, jde o místa s jedinečnou kulturní a historickou hodnotou.


Autor: Jana Beranová ml.
© 2009

Datum zveřejnění: 16. 10. 2009


Zpět na domovskou stránku
TOPlist
od 9. 11. 2009